Jdi na obsah Jdi na menu
 


Turistický deník,aneb zápisky skeptika

Přátelé, dostala jsem od dětí k padesátipětinám pobyt v Tatrách. 

první den, nocovali jsme u kamarádky Milči ve Zlíně,

po noci ztrávené na toaletě (k večeři grilované klobásky) průjem jako kráva! se mi podařilo Packu vytáhnout z postele po půl šesté,protože na Popradské pleso je třeba s autem vyjet do 9hodin a pak až v 17.00. a máme před sebou 3,5 hodiny jízdy.Po snídani (já jeden endiaron, kousek suchého chleba, jeden kinedril) jsme vyrazili. Po deseti minutách jízdy upadám do agonie a probírám se až když stojíme na parkovišti v Popradě a evidentně jsme jinde než jsme chtěli.Pohádáme se a jdeme najít Popradské pleso. Našli.Samozřejmě devět už bylo dávno. Naštěstí (v příštích minutách zjistíme, že to nebylo štěstí) nás pouští dál.Dojedeme do cíle a k našemu překvapení ubytovávají až od dvou. Nevadí,uděláme si malou túru kolem jezera-máme čtyři hodiny času.Po dvou hodinách jsme zpět a další dvě hodiny se povalujeme po lavičkách, žerou nás mouchy a kafe stojí 3Eura. Nevadí. Ve dvě zavelím, jdeme na recepci, kde stojí další turisti toužící spočinout na pokoji, ale dozvídáme se od asertivního recepčního, že bohužel naše izby ještě něnisů upratované a že musíme ještě počkat. řeknu, že teda jedeme dolů podívat se do městečka .Asertivní jedinec se mě zeptal, jestli jsme si přečetli propozice-tam je že může auto jet JEDNOU (dnes)nahoru a JEDNOU (v pátek) dolů.Chtěli jsme jeden den jet do welnes a akvaparku do Popradu.Takže se budeme muset spokojit s místní velnes -káďě na terase.Jdeme se dál povalovat. po půl hodině jdu zjistit situaci a dozvím se, že pán který je na našem pokoji nechce odejít.Udělám lehkou hysterickou scénu, takže nám dají jiný pokoj-úúúplně stejný- ve třetím patře po železným schodišťátku a ještě nám vynesou batožinu. Když chci přišoupnout postel a udělat z nich jednu, tak zjistím, že je jedna o deset čísel vyšší než ta druhá. Padnem do jedné postele a usnem.  Proberu se a jdu zjistit, jak je to s wifinou, večeří,info na nějaké tůry.Dozvím se že snídaně je od sedmi do devíti a ostatní jídlo od devíti do desíti- já - eee? recepční-do deseti, jakože do 22.00, a mapky nemaj.To byl ale krásnej den Alberte
 
2. den

Jdeme na turistickou tůru - Štrbské pleso - 15km turistickým chodníkem po červené. (celou noc pršelo)

příprava já - 6.30 budíček, rozcvička,taiči u rybníka,rychlá chůze kolem jezera,sprcha,zatejpovat koleno,vzít si tabletku na koleno, co mi doporučila v lékárně.Termotriko,mikina,vesta,bundaflís,nepromokavá bunda,čepice, rukavice,baterka,píšťalka,foťák,hole,náhradní ponožky.
Pazour- spí! Když vyleze,natáhne manžestráky,bundu s nápisem "TJ DYNAMO Horšovský Týn - a jde.Chci vidět co si počne,až spadne do rokle,začne sněžit,zabloudíme nebo nás přepadne rys nebo medvěd.
Můžeme vyrazit. Začlo poprchávat.Ještě že mám všechny ty bundy.Přestalo.Po dvaceti metrech všechny ty bundy sundavám a rvu je Pazourovi do baťohu. Je 29 stupňů, čůrky potu mi tečou mezi půlky,ztratim čepici, posléze kus trekingové hole, píšťalka se mi bincá kolem krku,když držím hole, nemůžu fotit, když fotím, padají mi hole, baterka mě tlačí v kapse,prášek na koleno nezabral. Po stezce potkáváme spoustu lidí-všichni jdou opačným směrem.Školní výprava puberťáků s ostrým panem vedoucím-chalani, idů turisti, neshodíme ich do rokle áno! Na konci štrůdlu afektovaná píčelka-dětičky o p a t r něěěě,ať mi neukloznete zlatka moje. Míra na ní-bude hůůř, tamle to vede do kopce a padá tam kamení! Píčelka-jééje to nééé. Další výpravu vede paní vedoucí co jí vypadlo prso z podprsenky, Míra jí chtěl říct,aby si ho zastrčila, že to vypadá nesymetricky.Naštěstí od toho upustil.Pak jde tatínek, maminka a malá holčička. Holčička řve, že tam nechce,pretože je tam bláááto,uá uá. Já na ní-nebreč, támhle kousek za stromem jsme potkali Karkulku,ale kdo brečí ten jí neuvidí.Míra-a jestli budeš řvát, tak tě strčím do baťohu a vodnesu tě do lesa. Holčička uáááááááááááááááá
Došli jsme na Štrbské pleso-typické turistické středisko-dáme si vařenou kukuřici-spálím si hubu.Sním jeden brufen co Packa vytáhne s kapsy,koupím jedny zaručeně typické bačovské pantofle za 4éčka, obejdeme Štrbpleso,pohádáme se kudy jít domů(já chci jinudy, Packa chce po stejné) Jdeme po stejné,aby jsme našli čepici a kus hole.Nenašli jsme ani čepici ani hůl.
Jsou čtyři.Dáváme si kafe, sprchu (studenou, páč teplá teče jen ráno) a jdeme spát. 
Tak zas zítra (to máme namířeno na Rysy)
Den 3.
Tak přátelé,
dneškem jsme se stali opravdovými vysokohorskými turistami, tedy horolezcami.
Ráno jsme zrušili Rysy, páč moje skvělá ségra mi nezapomněla poslat zprávu o sedmdesátiletém českém turistovi co se včera z Rysů zřítil a bohužel to nerozdýchal.
Půjdeme tedy tady na ten "kopec" před chatou, ten vypadá neškodně, a furt tam někdo leze. Po včerejšku žádný bundy,píšťalky,rukavice a podobný blbiny.Vyjdeme si jen tak na hoďku. V 9.30 jsme vyrazili.A bylo to sado a možná i maso. V jedné třetině jsem lapala po dechu.Ve výšce 1600 metrů jsem rozbila první výškový tábor, (našla jsem jeskyni, kde přečkám zimu a na jaře slezu) Po chvíli jsem si to rozmyslela a pokračuju dál Ztratila jsem se v kleči-nemám píšťalku.Nemám ani větrovku,takže mám spálený ramena,páč jdu jen v tílku.Vyštracháme se na vrchol, jsem asi mrtvá.Ne, nejsem.Mrtvá budu až za chvíli! "Turistická" stezka vede dál po kamenných plotnách. Volaaký slovenský kokot tomu říká turistický chodníček.Po třech kilometrech se mi nedostává vzduchu a mám deprese ze sedmdesátiletých manželů kteří nás kvapem míjí. Na srázu sníme chleba a jdeme zpět. Jestli mě cestou nahoru bolelo koleno jedno, cestou dolů mě bolí kolena dvě.(Eště že jich nemám víc) Cesta dolů trvá dvakrát tak dlouho než cesta nahoru.Chce se mi čůrat. Sotva strčím zadek do kleče, míjí mne dva opálení vazbouni-dobrý,dobrý (horolezci se všichni zdraví "dobrý") Já trapně na bobku-"dobrý".Pazour mě nechal napospas a teď už sedí určitě dole v putice a pozoruje mě dalekohledem. Doštrachám se do chaty-jsem grogy-ale je ze mne horolezec! Hurá! Dosažená výška 1966.4m
Den 4.
Tak milí přátelé,
dnes je středa-ve středu se nelyžuje a tak ani my nepolezem do velehor. Uděláme si takový malý welnes výlet do Popradu.Je tam AQUACITY. Výborně!!! Zrekonstruujeme naše těla po včerejšku!
První problém= jak se dostanem dolů na vlakovou zastávku! Slečna recepční řekne, že buď pěšky 4km, nebo poskytnou transfér za 15 Eura. 15 Eura autem za 4km???  se zbláznila né?  Pobalíme ručníky a jdeme pěšky-hodina cesty. To dáme. Jo, dali. Přicházíme na zastávku a prdel vlaku nám dělá pá pá. O 20 sekund nám ujel. Pohádáme se, Pazour řekne, že kdybych nefotila každou kravinu ,nesmrkala furt a nečůrala furt, tak nám neujel. Další jede za hodinu. Jdu do boudičky SUVENÍRY,JAZDENKY, koupím jazdenky a ptám se, kde je další zastávka, jako že bysme tam došli - 5km! Svalíme se na lavičky a čekáme hodinu na další vlak.Dorazíme do Popradu. Před nádražím se pohádáme, protože moje intuice říká DOLEVA, Packa tvrdí DOPRAVA. Nakonec to najdem (samozřejmě vlevo). Zaplatíme každý 19E na tři hidiny. 10minut hledáme šatny, pak nám nejdou zavřít dvířka, nakonec to zvládnem a jdeme do vodního ráje. Vyzkouším všechny bubliny, masážní vířivky, vany a podobný udělátka. Lehnu si do prvního bublinkovače, zavřu oč i -ách, krása! Otevřu oči-plavky se mi nabublaly do obřích rozměrů - konečně mám osmičky prsa! Nejdou vyfouknout, jen se vzduch v nich převaluje z místa na místo.Vlezu i do parní sauny. Je tam asi pět chlapů od 65 vejš. Zeptám se, jestli to není jen pro pány - ně ně, jen poďtě ďalej slečna!!! Asi přes tu páru neviděli pořádně. Když jsem po dvaceti minutách dost napařená, jdu do sprchy. Zarazím se, páč odsud vychází vzdechy - aáách, do pičiii, doo pičiii. Kruci, asi má orgazmus ze studené vody, nechci mu to kazit, jdu neosprchovaná.Vytáhnu Packu od tobogánu a frčíme k východu, aby jsme neprošvihli hodinu odchodu.Vyrazíme k nádraží,sedneme si v parčíku a vytáhneme svačinu a po chvíli mě dojde, že vlak zpět jede každou celou půl hodinu, né hodinu, jak tvrdil Packa. Letíme na nádraží, stoupnem do fronty na lístky, vyběhneme jezdící schody, abychom viděli odjíždět náš vlak. V jednom dni je to teda pech. Pohádáme se, slezeme jezdící schody, koupíme si nanuka za 3 E a jdeme zpět do parku. Po deseti minutách mi to nedá, jdu na nádraží a jsem rozhodnutá si lehnout na koleje aby nám to neujelo. Nakonec si koupím kafe a odevzdaně čekám. Podařilo se. Jedeme. Hodinu vlakem a pak nás čeká ještě 45ti minutový (je to na ceduli) výšlap do kopce zpět na chatu. Kruci! 15 Euro! Dala bych i 30 !!! kdyby tu byl ňákej transfer!!! Šlapu jako vzteklá, z prodělaných aqvaprocedur se mi ještě teď třeesouu všeechnyy špeekyy!! V polovině cesty mi dochází dech. Najdu zkratku-Packa odmítá - jde po silnici. Já se štrachám lesem, polomy, nepolomy, kořeny, nekořeny, 30ti stupňový stoupání, koleno kňučí. Stmívá se, nemám píšťalku, ani rukavice, ani bundu! Dokonce ani baterku!! Co budu dělat, jestli se ztratim. Propadám panice a hulákám na celý Tatry - Pazouure!!! Nic. Nakonec se mi podaří vylézt na silnici. Chodí po ní turisti směrem dolů, všichni se tlemí a říkají "dobrej, dobrej" Jsem zchvácená a jestli mi jěště někdo řekne "dobrej" tak ho propíchnu trekingovou holí! Sednu na pařez a čekám na Pazoura. Cedule-ještě 15 minut na chatu!!! kouknu na hodiny-jdeme přesně hodinu, deset minut. A to nefotim, nesmrkám ani nečůrám. Kterej debil tady měří ty vzdálenosti, to by mě zajímalo!
Zítra dáme ty RYSY! Vašek Klausoic je dává každej rok i s umělým kyčlem, tak proč ne my. Proti dnešku to musí bejt sranda!

Den 5.

Tak holenkové, dneškem končím s celými Tatrami!

Ráno po zralé úvaze zavrhnu Rysy - lýtka se mi třesou, pálí mě chodidla, koleno se odmítá ohnout do polohy skrč. Dneska pěkně po MODRÉ, lážo plážo špacír lesem. Na rozcestí ignorujem černou i červenou a vlezeme na modrou. Ty jo! Po pár metrech - to se mi jenom zdááá. To jsem ještě neviděla!!! Jestli výšlap v úterý byl masakr, tak teď to začalo vypadat ještě hůř. Cesta vede přes vodní toky, pyramidy kamení, kleče, průrvy a pořád do kopce. Doprčic, ještě že mám ty hole. Stoupáme Magnusovou dolinou (Slováci asi neví, jak vypadá dolina!) Vystoupáme do výšky 1944,8 metrů, já sednu na skálu a odmítám se hnout. Pazour řekne, že se jde podívat ještě támhle kousek na horizont. (je tam vysokohorské dvacetihektarové jezero). Vyfotím všechny skály, Pazour nikde. Vyfotim všechny trávy kolem, Pazour nikde. Vyfotím všechny pavouky kolem, Pazour nikde. Nechal mě tam bez vody, bez chleba. Chce se mi čůrat. Zalezu za skálu, abych měla soukromí, ujela mi noha, po prdeli jsem sjela o deset metrů na druhou stranu od stezky. Chce se mi řvát (brečet). Stydím se řvát (křičet) pomóóóc! Teď mi nezbyde, než tady zhynout bídnou smrtí. Můžu se tak akorát vyfotit, aby měli děti poslední moje foto a propíchnout se trekovou holí abych se dlouho netrápila. Vzmužím se a vyštrachám se zpět na tu plošinku. Začínám být rozladěná (rozuměj-nasraná, a to tak že velmi) Po 40ti minutách přemýšlím, jak bylo to číslo na horskou službu, abych dala Packu hledat. Pozoruju turisty, co přichází ze směru, kam Packa zmizel. Ani jeden se mu nepodobá. Já ho zabiju. Konečně! Ježíši, je toto možné? Prý - vono je to jezero ještě 2 km, tak sem si řek, že tam dojdu, když už jsem tu. Hodinu!!! tam na něj čekám!!! Sníme chleba a vyrazíme dolů. Kde mám hole? Zatímco jsem se kochala, nějaká kurva nenechavá mi je ukradla!!! Jestli to šlo nahoru blbě,s holema, tak dolů to jde bez holí úplně na piču. Cestou se mi honí v hlavě, jak budu muset zapracovat na svém přístupu k bližnímu. Ještě neumím říct si -tak ňákej chudák ty hole potřeboval, tak ať mu slouží. Neeee! já si řikám, že ten hajzl, co mi je sebral, hnátu ať si zláme!!!
Když jsme zdolali nejhorší úsek, potkám volaakého baču tatranského, stoletého, se ptám - toto je MODRÁ, jak vypadá ČERNÁ? Bača - Zlatko, to něni značené podla obtížnosti, to je červená tam, modrá zase inám! Ježíš, ještě že nemám ty hole! Já bych ho snad s nima zabila.
Doplazím se na chatu, vyslopu jedno pivo a další hodinu nejsem schopná komunikace. No zítra jedem domů - RYSY už nestihnem, ale budu pilně trénovat a jednou, jednouuuu!!!! se sem vrátím!!! A pak uvidíte!!!!
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář